Vítejte na palubě!

Ostrovchutí s.r.o. je unikátní projekt zaměřený na pěstování, zpracování a distribuci exotického ovoce, především z Kanárských ostrovů. Naše ekologická farma se nachází na malebném ostrově La Palma v oblasti Montes de Luna, kde se snažíme vytvářet harmonii mezi přírodou a moderním zemědělstvím. Naším cílem je nabídnout zákazníkům ovoce nejvyšší kvality, které je pěstováno s láskou a respektem k životnímu prostředí.

Kdo za celým projektem stojí a jak vše začalo? Podělím se s Vámi o náš životní příběh a zasvětím do života v zahraničí, který má své nesporné výhody i nevýhody. Poučte se z našich prvotních přešlapů a třeba sami zatoužíte po změně, která Vám otočí život naruby.

Na Obrázku najdete fotografie ostrova La Palma a z naší plantáže: Levý horní roh a dále: Sůl ze solných plání ve Fuencaliente, tamarillo, pupeny dračího ovoce, papája, otevřený květ dračího ovoce, hlavní město Santa Cruz de La Palma, naše děti Anna a Emma, kávové plody, naše farma s dračím ovocem v roce 2022, borový les nad Montes de Luna, naše plantáž se zrajícím ovocem, nejvyšší bod ostrova Los Muchachos, stezka mezi vulkáty Ruta de Los Volcanos 

Kapitáni na cestách

Jmenuji se Elisabeth a s manželem jsme zakladately Ostrovachutí. Náš příběh na ostrovech tím však nezačal, je třeba podívat se několik let zpět, abyste pochopili proč se dva blázni z Jindřichova Hradce a Vrbna pod Pradědem dostali na malebný a často velmi drsný ostrov La Palma.

Vše začalo v září 2017 kdy se narodily naše dcery Anna a Emma. Holky jsou jednovaječná dvojčata, bohužel se narodila brzy a začátek byl náročný. Nechtěly jíst a když nás po pár týdnech propustily z Podolské porodnice, tak vážily 2200g. Jejich nechuť k jídlu způsobila, že pomalu přibývaly na váze. V důsledku toho nám v únoru roku 2018 byla po velkém ochlazení odepřena lékařem možnost chodit ven na procházky. Být zavřená bez možnosti jít ven, je pro mě hodně stresující a holky byly zvyklé na časté procházky s kočárkem. Doma více plakaly, což se nelíbilo sousedům. Obzvláště jedné velmi příjemné paní, která mi to oplácela připomínkami o špatné výchově a neschopných rodičích. Přesně to potřebujete slyšet...

Manžela se mě zželelo a začal pátrat, kam bychom mohli vyrazit. Hledal místo, které je přiměřeně daleko a má mírné klima. Ani horko ani zima, takže budeme mít prostor k výletům i relaxu na pláži. Oko mu padlo na článek věnovaný ostrovu La Palma a bylo jasno. Málo turistů, přímý spoj z Norimberku (ten chvíli na to zkrachoval), teploty do 25°C, hory i pláže na jednom místě. Lékař nám cestu požehnal a jelo se! 

Cesta s takto malými dětmi většinu lidí k smrti děsí. Zpětně však mohu upřímně říci, že šlo o naprosto klidné lety (tam i zpět). Žádný pláč, byly zvědavé co se kde děje a celou cestu prospaly. Pro nás to byl samozřejmě velký stres, ale z Prahy na La Palmu to byla celkem brnkačka.
Ostrov na nás okamžitě začal působit. Procestovali jsme známá i méně navštěvovaná místa. Měli jsme celý měsíc na objevování, ochutnávání a odpočinek. Pro někoho by to bylo snad dlouho a často si turisti myslí, že jim na La Palmu stačí víkend. ANI NÁHODOU! La Palma si zaslouží víc než měsíc.
Ani po 6 letech života na ostrově neznáme všechno a každý víkend využíváme k mapování krajiny. Některá místa se neokoukají ani posté návštěvě.
Divoké útesy a vlny tříštící se o ně, jeskyně, vysoké hory, majestátní sopky, borové a vavřínové lesy. Ostrov je barevný a velmi rozmanitý i když ho za pár hodin celý objedete. Snadno se Vám dostane pod kůži a málo kdy to končí jen jednou návštěvou. Přesně tak to bylo u nás. Stále nám vrtala hlavou a nedala nám spát.

Je podzim roku 2018 a padlo rozhodnutí. Našli jsme si domeček na jihovýchodě ostrova, který nám poskytne druhý domov. S manželem se velmi rychle rozhodujeme, takže když se někde cítíme dobře, je to známka správného směru. 

První roky jsme zde trávili jen pár měsíců v roce, abychom utekly šedi podzimu a zimy. Děti tady chodily do jesliček, aby přirozenou cestou odposlouchaly jazyk a my se pomalu učily s nimi. La Palma je ostrov, kde s angličtinou moc nepochodíte. Němčina Vás zachrání aspoň trochu, protože je tu velká německá komunita, ale chcete-li zapadnout, je nutností španělština. Ta pro nás byla výzvou a pro mě stále ještě je. Místní nás velmi vřele přijaly, i přes chabé komunikační schopnosti, a brzy jsme se tady cítili více doma než v Čechách. 

Ze začátku jsme zažili úsměvné situací, způsobené špatným pochopením španělštiny. Jednou se mi povedlo odkývat, že si vezmeme štěně, v domnění že se bavíme o počasí a dětech. Doteď si pamatuji, jak nás ta milá babička dovedla až k nim domů a ukázala ať si vyberu. Chudinka byla pak celá zmatená, že jsem říkala Sí, Sí a teď utíkáme pryč. Často nás nějaký ze sousedů zastavil a začal vyprávět (těžko říct co) a bylo mu úplně jedno, že nerozumím a jen kývu hlavou a hloupě se usmívám. Jsou to velmi přátelští lidé a snažili se nám ukázat, že pro ně nejsme cizinci, ale součást vesnice.

Postupně jsme se zde usadili nastálo. Hlavní impulz k tomu byla pandemie Covidu. Rozhodli jsme se nevyužít možnosti letu zpět do Čech a celý čas jsme přečkali na La Palmě. Zažili jsme si úplný lockdown. Zákaz vycházení nám poskytl dost času na přemýšlení. Co budeme dělat dál a je naše budoucnost tady nebo se vrátíme zpět? Kam budou chodit děti do školy, kam nastoupím do práce a další zcela praktické záležitosti jsme si otevřely na stůl a hledaly odpověď na jednu po druhé. Rozhodnutí bylo rychlé a rázné. Stěhujeme se na Kanáry nadobro! 

V rozhodování hodně zafungoval náš soused Victor, který právě prodával několik pozemků. Jeho děti nemají zájem v zemědělství pokračovat a sám na vše nestačí. Plácli jsme si a farma Ostrovchuti byla na světě! Tedy... po několika týdnech likvidace náletů, oprav kamenných teras, samostudia a hledání informací. Jako hlavní specializaci jsme si vybrali dračí ovoce. Pitaya nebo pitahaya je popínavý kaktus, který se perfektně hodí pro ekologické zemědělství. Minimum vody, hnojení kozím hnojem, nezatěžuje své okolí a nehyzdí krajinu. Proti banánům je to opravdu extrémní rozdíl. Ty pro pěstování vyžadují velké množství vody, časté a intenzivní hnojení (lze i bez chemie, ale i tak je třeba hnojit často), jsou náchylné k chorobám, škůdcům a vyžadují oporu proti větru. Pevné zdi jako ohrady nebo foliovníky.

Dračí ovoce plodí velmi záhy po nasazení. Některé rostliny už po půl roce začaly kvést a poskytly první úrodu. vše vypadalo krásně a nadějně. Pak vybuchla sopka. Ano, přes kopec nám vyrostla zbrusu nová sopka. Výbuch přišel chvíli po mých narozeniných v září 2021 a my měli to štěstí být na místě jen pár minut po první explozi. Byl to neuvěřitelně silný zážitek, který Vás nenechá klidnými. Lávové pole je vskutku majestátní. Pokrylo a nadobro pohřbilo na 1000 budov a mnoho úrodných pozemků. Známe osobně mnoho z lidí, kteří přišly o část života pod vrstvou lávy, ale nevidíte je bezduché se ploužit ulicí a naříkat. Pokračují dál a snaží se brát život s tím co dává i bere. To je nesmírně inspirující a ukazuje mi to, jak pomíjivé jsou materiální hodnoty.

Mnoho farem zmizelo a hodně úrody se poškodilo. Napadaný popel ucpal póry rostlinám a hlavně ananas, marakuja a protea nesly následky poměrně dlouhou dobu. Dnes už je však situace stabilní a popel nám všem pohnojil zahrady. Rostliny rostou jako splašené a přišla nová výzva!
Už máme ovoce a co s ním? Jak a kde ho budeme prodávat? Začali jsme více pátrat a jako nejlepší možnost bylo spojení s asociací pěstitelů Pitapalma. Již dříve nám pomohly se založením farmy a následně nám nabídly možnost odkupu. Asociace má asi 20 aktivních členů, mezi které se nyní také řadíme. Tito farmáři však čelí stejnému problému jako farmáři v čechách. Není odbyt. S covidem a po něm se zastavil odběr hotelů, který se doteď nenastartoval. Vzrostla konkurence z Tenerife a velmi se snížily cesty jak své ovoce dostat mezi lidi. V tu chvíli jsme nastoupily my s manželem a přišly s myšlenkou exportu do Čech.

Proč právě do Čech? Protože z vlastní zkušenosti víte, jak mizerná kvalita ovoce v Čechách i na Slovensku je. Politika nízkých cen i kvality velkých řetězců a dovoz z dotovaných farem v Polsku a na Ukrajině způsobil trvalé zrušení mnoha Českých rodinných sadů a farem. Už se nevyplatí jablka ani sklidit, protože by byla moc drahá a jen málo kdo si je pak koupí. Nechtěli jsme, aby to dopadlo stejně i na La Palmě a zkusili tedy vlastní cestou zaplnit trh. Kvalita a nikoliv kvantita, to je naše moto. Specializujeme se hlavně na tropické plodiny, protože vozit jablka a hrušky by nikomu nepomohlo. Raději budu doporučovat nákup těchto plodin v Čechách, než abychom Vám je vozili z Kanárských ostrovů. Tyto plodiny se jinak dováží ve velmi žalostné kvalitě ze všech koutů světa. Nemáte kontrolu nad tím kdo s nimi manipuloval, čím ošetřuje stromy, jak ustálili ovoce aby nedozrávalo, jak dlouho je na cestě a komu vlastně platíte. Zemědělci určitě ne. Myslet si, že avokádo má hodnotu 30Kč a je to v pořádku (is daní a marží prodejce), je jako říct učitelce, aby pracovala zadarmo. Dělá to přeci pro dobro žáků a jejich vděčnost jí musí stačit. Proto Vám teď já, jakožto farmářka a matka rodiny říkám, že vděk je krásná věc, která mě vždy zahřeje u srdce, ale jíst se nedá. Proto jsme se skutečně opřely do propagace základních principů a žádáme respekt pro farmáře po celém světě. 

Své nadšení valíme jako lavinu, která nabaluje další farmáře na této straně a zákazníky na straně druhé.  Jen díky lidem jako jsi ty, můj čtenáři, dokážeme udělat krok správným směrem a pomoci uzdravit tenhle dotacemi a manipulací promořený systém. Dotace nejsou pomocí, jsou pastí bez úniku. Mnoho z našich známých v nich uvízlo a teď se bojí udělat sebemenší chybu, aby o vše nepřišly. V dotacích umí chodit jen velcí páni, kteří mají rukávy plné právníků a úředníků, kteří ví co a jak. Pro nás mrňousky je to nepřehledná spleť slibů a lákadel, která se snadno obrátí v náš neprospěch. Neříkám, že jsou vždy špatné, jen že je třeba být hodně na pozoru a číst mezi řádky.

V závěru bych Vám chtěla poděkovat za přečtení až sem. Snad jsem nás ukázala takové jací jsme a snadněji si vytvoříte vlastní názor na Ostrovchuti. Myslím si, že jsem šťastný člověk, protože si mohu plnit své sny a jít vstříc cílům s podporou celé rodiny i okolí. Svou sílu posíláme dál a měli byste vidět, jak nadšení jsou ostatní farmáři na ostrově. Je kouzelné sledovat jejich reakce a věřte, že do své práce dávají kus srdce. Pro nás to není jen ovoce, je to vášeň.