Exotická zelenina a vše co byste k ní měli vědět!

Exotická zelenina, podobně jako exotické ovoce, přináší do našich kuchyní nové chutě, vůně a barvy. Mnoho druhů zeleniny, které dnes považujeme za běžné, mělo kdysi status exotických plodin. Brambory, rajčata, cibule, česnek, špenát, kukuřice, paprika i fazole jsou plodinami Jižní Ameriky a Asie, které se v naší kuchyni silně zakořenily. Nebylo to však snadné a často se z počátku potýkali s nepochopením a odmítnutím.

Příkladem jsou brambory, které byly do Evropy dovezeny z Jižní Ameriky a dnes jsou základem mnoha evropských jídel. Brambory poprvé přivezli španělští dobyvatelé v 16. století a trvalo několik desetiletí, než se staly běžnou součástí evropské kuchyně. Původně byly považovány za kuriozitu a pěstovaly se v botanických zahradách jako ozdobné rostliny. Při snaze o jejich rozšíření docházelo k hromadným otravám, protože lidem chyběly informace. Konzumovali nadzemní část rostliny a hlízy v nich vyvolávali velkou nedůvěru. Museli se naučit jak je zpracovat i jak skladovat a postupně si získaly velkou popularitu.

Dnes existuje mnoho dalších druhů exotické zeleniny, které si získávají své místo na našich stolech. V tomto článku se podíváme na několik zajímavých druhů exotické zeleniny, jejich původ, zdravotní benefity a tipy na jejich využití v kuchyni.

 Asijská rukola

Jedním z oblíbených druhů exotické zeleniny je asijská rukola. Tento druh rukoly je známý svou jemnou, ale pikantní chutí. Původem z východní Asie, tato zelenina se stává stále populárnější i v našich končinách. Je bohatá na vitamíny A, C a K, stejně jako na vápník a železo. Asijská rukola je vynikající v salátech, ale může být také použita jako příloha k masům nebo v těstovinových pokrmech.

Hořká Okra

Okra, také známá jako ibišek jedlý, je další exotická zelenina, která si zaslouží pozornost. Okra je původem z Afriky, je bohatá na vlákninu, vitamíny C a K, a obsahuje také cenné antioxidanty. Hořká chuť okry může být pro některé zpočátku nezvyklá, ale je vynikající v polévkách, dušených pokrmech nebo smažená.

V tradiční medicíně je okra používána k léčbě různých zdravotních potíží. V Africe a Indii se často používá ke zklidnění trávení a jako prostředek proti zácpě. Extrakt z okry se také používá v lidovém léčitelství jako prostředek na snížení horečky a ke zmírnění příznaků dýchacích potíží.

Karela

Karela, známá také jako hořká okurka nebo momordika, je tropická a subtropická rostlina ceněná pro své zdraví prospěšné vlastnosti a hořkou chuť. Pochází z tropických oblastí Afriky a Asie, ale dnes se pěstuje po celém světě, včetně tropických a subtropických oblastí Ameriky. 

Karela je známá svými schopnostmi snižovat hladinu cukru v krvi, což je prospěšné pro lidi s diabetem. Obsahuje charantin, látku, která napomáhá zlepšení metabolismu glukózy. Díky vysokému obsahu vitamínu C a dalších antioxidantů karela také posiluje imunitní systém, což pomáhá tělu lépe bojovat proti infekcím a nemocem.

Hořká chuť karely je způsobena přítomností momordicinu, sloučeniny, která má silné antimikrobiální a protizánětlivé účinky. Přestože je hořkost pro mnoho lidí nepříjemná, je právě tato chuť často spojována s léčivými účinky karely. V tradiční medicíně se karela používá nejen k regulaci hladiny cukru v krvi, ale také k léčbě zažívacích potíží, detoxikaci jater a zlepšení zdraví kůže.

Karela je bohatá na vlákninu, vitamíny A, C a B, a minerály jako železo a draslík. Vláknina podporuje zdravé trávení a pravidelnost střev, zatímco vitamíny a minerály přispívají k celkovému zdraví a vitalitě organismu.

Ve vaření se karela používá v různých pokrmech, od polévek a kari po smažené nebo plněné pokrmy. Přestože je její chuť hořká, správná příprava může hořkost zmírnit a vytvořit lahodné jídlo. V Indii se například často smaží nebo vaří s kořením, aby se zvýraznila její chuť.

Kromě zdravotních výhod a kulinářského využití se karela také používá v tradiční kosmetice pro své blahodárné účinky na pokožku. Extrakty z karely se přidávají do pleťových masek a krémů pro zlepšení vzhledu a zdraví pokožky.

Yuca

Yuca, známá také jako maniok nebo kasava, je tropická kořenová zelenina původem z Jižní Ameriky. Je základní potravinou v mnoha tropických oblastech světa. Yuca je bohatá na sacharidy a je skvělým zdrojem energie. Obsahuje vitamíny C a B, vápník a fosfor.Nicméně je důležité si uvědomit, že syrový maniok obsahuje kyanogenní glykosidy, které mohou být toxické, pokud nejsou správně odstraněny vařením nebo jiným zpracováním.

Může být vařena, smažena nebo pečena, a je často používána jako příloha nebo v polévkách.

Yuka se využívá i k výrobě mouky, ta je známá pod názvem manioková mouka a je bezlepková. Používá se k výrobě různých pečiv, chleba a dezertů. Dalším produktem je tapioka. Škrob získávaný z manioku (yuca), se používá k výrobě tapiokových perel, které jsou základem pro oblíbené nápoje, jako je bubble tea. Tapioka je také součástí různých pudinků a sladkých pokrmů.

Chayote

Chayote, někdy nazývaná mexická dýně nebo mirliton, je zelenina původem z Mexika. Je bohatá na vitamíny C a K, vlákninu a antioxidanty. Má jemnou, sladkou chuť a křehkou texturu.

Nejen plod chayote je jedlý. Její mladé listy a stonky jsou také konzumovány jako zelenina v mnoha kulturách. Tyto části rostliny jsou bohaté na živiny a mohou být připravovány podobně jako špenát nebo chřest.

V tradiční medicíně jsou chayote a její části používány k léčbě různých zdravotních potíží. Například čaj z listů chayote se používá k léčbě ledvinových kamenů a jako diuretikum. V některých kulturách se věří, že chayote pomáhá snižovat krevní tlak a podporuje zdraví srdce.

Chayote je výborná v salátech, dušených pokrmech nebo grilovaná.

Jícama

Jícama, známá také jako mexický brambor, je kořenová zelenina původem z Mexika. Je bohatá na vlákninu, vitamín C a draslík. Má křupavou texturu a sladkou, šťavnatou chuť. 

V Mexiku je jícama často konzumována během oslav Día de los Muertos (Den mrtvých), kdy je podávána jako součást tradičních jídel a nabídek pro zemřelé. V Asii je jícama známá jako "yambean" a je oblíbenou ingrediencí v mnoha thajských, filipínských a vietnamských pokrmech.

Jícama je velmi všestranná a může být konzumována syrová nebo vařená. Syrová jícama je vynikající v salátech, kde dodává křupavost a osvěžující chuť. Může být také nakrájena na tenké plátky a podávána s limetkou, chili a solí jako zdravá svačina. Vařená jícama může být přidávána do stir-fry pokrmů, polévek nebo dušených pokrmů.

Tato zelenina je skvělou alternativou pro lidi, kteří hledají nízkokalorickou a nízkosacharidovou náhradu za brambory nebo jiné kořenové zeleniny. Může být používána v různých receptech místo brambor, jako například v hranolkách, kaši nebo pečených pokrmech.

Mizuna

Kel japonský, známý také jako mizuna a "japonská hořčice", je jednou z méně známých, ale velmi zajímavých listových zelenin. Patří do čeledi brukvovitých, stejně jako brokolice, květák nebo kapusta. Tato zelenina je oblíbená pro svůj jemný a mírně pikantní chuť a širokou škálu využití v kuchyni.Má jemnou, lehce pikantní chuť a je bohatá na vitamíny A, C a K, vápník a železo.

V kuchyni se mizuna využívá velmi všestranně. Její jemná chuť a křupavá textura ji činí ideální do salátů, kde může být kombinována s dalšími druhy zeleniny, ovocem nebo ořechy. Mizuna se také často přidává do polévek, stir-fry pokrmů nebo jako ozdoba na sushi.

Setkali jste se s těmito plodinami nebo je právě vidíte poprvé. Některé z výše zmíněných rostlin jsou nám již velmi blízké, jiné si k nám svou cestu teprve hledají a jsem si jistá, že stojí za to dát jim šanci. 

Autorka článku: Elisabeth Kapitánová, farmářka z Ostrovachutí